Já a děti

Já jsem vždycky chtÄ›la mít dÄ›ti. Tedy, ale aspoň do mých dvaceti let, jenomže potom ve dvaceti letech jsme se s rodinou pÅ™estÄ›hovali. PÅ™estÄ›hovali jsme se do velkého mÄ›sta. My jsme totiž dříve bydleli na vesnici. Na vesnici jsme skoro nikoho nemÄ›li a aby tam byly nÄ›jaké dÄ›ti, tak to už vůbec ne. Na vesnici nebyly žádné dÄ›ti, ale spíše jenom taková stÅ™ední generace a nebo potom už taková hodnÄ› stará generace, jako například babiÄky a také dÄ›deÄkové. A proto jsem se stále jenom nudila a ani ve Å¡kole jsem nemÄ›la bohužel žádné kamarády. Takže pozdÄ›ji, když naÅ¡i rodiÄe dostali zamÄ›stnání opravdu ve velkém okresním mÄ›stÄ›, tak jsme se tam pÅ™estÄ›hovali a potom to zaÄalo. NaÅ¡la jsem se tam opravdu spoustu kamarádů a také hodnÄ› kroužků, abych dÄ›lala ve svém volném Äase nÄ›co pÄ›kného. V tu dobu mÄ› opravdu dÄ›ti už opustily.

Už jsem nechtěla mít takhle brzo děti, poznala jsem, co je to zábava a co je to mít opravdu plno kamarádů a nebo co to znamená, když se chodí na diskotéky a nebo na nějaké zábavy, oslavy. Jenomže když jsem si potom našla partnera, tak ve svých dvaceti pěti letech jsem otěhotněla. Byl to pro mě docela veliký šok. Vůbec jsem netušila, že vlastně já budu mít ještě někdy děti s partnerem, protože partner stále dokola opakoval, že on je neplodný a že on žádné děti nemůže mít.

Já jsem sice také ještě neměla v plánu děti, ale říkala jsem si, že třeba za dva nebo za tři roky už bych rodinu chtěla, takže to bylo docela takové šokující zjištění, že jsem otěhotněla. Partner byl samozřejmě strašně rád, protože byl o dva roky starší než já a chtěl rodinu, ale věděl, že on jí nikdy nemůže. Nakonec to dopadlo tak, že mě partner požádal o ruku. Nyní už je tomu šest let a máme dvě krásné zdravé děti, opravdu lepší a šťastnější rodinu jsem přát nemohla a také mě těší, že jsem tehdy omylem otěhotněla.